ANTIdigital – Jonáš Typolt

posted in: Uncategorized | 0

4.12.- 31.12:2017 - ANTIdigital - Jonáš Typolt - Výstava fotografií, Vernisáž k výstavě 6.12.2017 od 19:00 hod
Jonáš Typolt (* 1992) – nadšený amatérský fotograf, jež nepodlehl vábení moderní techniky a své romantické černobílé snímky nejen městských zákoutí fotí klasickým analogovým fotoaparátem Pentax K1000, jež zdědil po svém otci jakožto jeho první fotoaparát, s kterým nakouknul do divukrásného světa fotografie. Veškeré fotografie jsou pořízeny a i vystaveny bez jakýchkoliv úprav Photoshopem či ořezem.
Při přípravách této výstavy, které byly, věřte mi, zdlouhavé a pečlivé, se mi stala taková milá záležitost. V práci si povídám s kolegyní a ona se mě ptá, zdali jdu večer na jedno z našich firemních, patečních setkání s kolegy. Odpovídám, že se omlouvám, ale mám
domluvenou schůzku se svojí kurátorkou (kurátorkou této výstavy, Janou Voldánovou). A ona se mě obratem, vystrašeně, ale zároveň i zvídavě ptá, „Ty seš v podmínce?!
Slovo autora k výstavě:
Lisabon je krásný, dech beroucí, úžasný a slovy těžko popsatelný. Upřímně si ale nemyslím, že by byl vyloženě nádherným městem typu Paříž, Amsterdam nebo Praha, kam by člověk přijel kvůli jeho dokonalosti. Je ale kouzelné a atmosférické. Mně se velice líbil lisabonský styl života, který je uvolněný, klidný, prostě takový jižanský. I já jsem se snažil splynout s kulturou a mnohé hodiny jsem trávil po kavárnách a kavárničkách, kde jsem popíjel kafíčka či vínečka a vstřebával atmosféru tohoto nádherného místa. Když jsem jednou stál frontu v mnou často navštěvované kavárně „Banana Café“, paní přede mnou si objednávala kávu. Ačkoliv jsem portugalsky uměl pouhých pár frází, celou konverzaci jsem si domyslel, nijak těžké to také nebylo. Na baru byla položená miska s tabákem, papírky a filtry. Tato paní své cigarety nejspíše neměla, a tak požádala barmana, zdali by jí jednu neubalil. Ten ani na chvilku nezaváhal a ihned se dal do práce. Zatímco si společně povídali, v jeho prstech se pomalu začala tvořit cigareta. Najednou se zastavil a zeptal se, zdali může olíznout lepidlo na papírku. Paní s úsměvem přikývla, načež dostala kafe i s cigaretou a šla si je společně s knížkou vychutnat ke stolku pod palmy. Skotsko, drsná země pro drsné muže. Stojíte na baru, vychutnáváte si místní pivo, když v tom do někoho omylem loktem strčíte, slušně se omluvíte a on na vás vychrlí hrubým, skotským přízvukem směsici slov, která z většiny obsahuje vulgarismy. Najednou nevíte, jestli vás uráží, zve vás na pivo, nebo chce s vámi jít ven a vyřídit si to v pěstním souboji. Ale po třech pivech a pěti whiskách, na které vás zve, zjistíte, že ten „fucking Duncan“ je vlastně fajn a děsně přátelský a milý člověk, jen je prostě Skot. Mohl bych pokračovat s drobnými příhodami k dalším obrázkům, ale nebudu již odvádět pozornost od fotografií samotných. Doufám, že vás atmosféra lisabonských ulic, skotských domů, českých pouze hájů a lidí zde zprostředkovaná klasickou černobílou fotografií zaujme a obrázky se vám budou líbit.
Jonáš.